Každý z nás se jistě již setkal s tuňákovou konzervou. Ve velkých hypermarketech je k mání hned od několika různých producentů v nejrůznějších polotovarech. Tato ryba je rozhodně jednou z nejchutnějších, jenže milióny spokojených zákazníků po celém světě si stále ještě neuvědomují, že populace tuňáka jsou již drasticky zdecimovány přílišným rybolovem.
Hlavní tuňákové odbytiště se nenachází nikde jinde než v Japonsku, kde má rybolov dlouhou tradice, a kde se nejkvalitnější tuňáci dokonce draží za těžko uvěřitelné částky. Na tradičním trhu v Tokiu se nejdražší kusy prodávají za miliónové sumy, což se ale majitelům suši barů vrátí na jejich produktech, za které si tamní zákazníci také ochotně připlatí. V Japonsku se zkonzumuje až 80% každoročně vylovených tuňáků!
Další zemí s velkým odbytem jsou Spojené státy americké, kde narůstá poptávka právě v důsledku změn v životním stylu, který si žádá zdravější stravu. Nicméně ani evropský trh není zanedbatelný a i u nás bychom měli přemýšlet, co nakupujeme, a odkud k nám ryby putují. Žijeme přeci v globálním světě a není možné se vymlouvat na nevědomost.
Nejžádanější druhy tuňáků
Pro lepší pochopení problematiky průmyslového rybolovu si uveďme některé nejznámější a zároveň nejžádanější druhy tuňáků. Celkem je známo okolo patnácti druhů, ale největší zájem je o těchto pět:
• tuňák obecný (Thunnus thynnus)
• tuňák žlutoploutvý (Thunnus albacares)
• tuňák křídlatý (Thunnus alalunga)
• tuňák pruhovaný (Katsuwonus pelamis)
• tuňák velkooký (Thunnus obesus)
Obecně je tuňák dravou rybou, který je na vrcholu potravního řetězce, podobně jako velké kočkovité šelmy na souši. To jej předurčuje k tomu, aby byl výborným a rychlým plavcem s dobrým zrakem. K lepšímu zraku mu také dopomáhá jeho teplokrevný organismus, který umožňuje lepší prokrvení oční sítnice. V souvislosti s konzumací menších ryb je však potřeba zmínit skutečnost, že tím tuňák přijímá a koncentruje ve svém těle nežádoucí toxické látky, mezi které patří například rtuť.
Způsoby rybolovu a odvrácená strana umělého odchovu
1. Za nejšetrnější způsob rybolovu je považována dobře známá metoda s prutem a vlascem. Další rybolovnou technikou je pak vláčení nástrah, tzv. trolling. Tímto způsobem by se měl nejčastěji lovit tuňák pruhovaný, alespoň na základě dostupných informací od společnosti Greenpeace.
2. Další metody rybolovu jsou mnohem drastičtější a z pohledu udržitelnosti vodního ekosystému zcela devastující. Řeč je pochopitelně o obrovských vlečných sítích, a také o lovu s dlouhou šňůrou, na které jsou tisíce háčků. S takovýmito metodami jsou spojovány mnohé nechtěné úlovky ostatních ryb a vodních živočichů. Zbytečně je tak zabito mnoho ohrožených želv, mořských ptáků i savců.
3. Za žádnou výhru nelze považovat ani umělý odchov tuňáků, byť by se to mohlo jevit jako dobrá alternativa. K odchovu jsou nejdříve sloveni mladí volně žijící jedinci, kteří pak dorůstají na rybích farmách. Tyto mladé kusy mohou samozřejmě chybět v přirozeném procesu rozmnožování. Za další je potřeba zmínit také fakt, že jsou tuňáci krmeni menšími a méně hodnotnými druhy ryb. Na 1kg tuňáka může připadnout až 20kg volně žijících ryb. Je to podobné jako při odchovu lososů. Jedná se zkrátka o divoké a živelné ryby, které jsou uvyklé na dlouhé plavby. A tito krásní majestátní tvorové jsou nuceni přežívat v kovových klecích. Cožpak to není stejné jako odchov drůbeže v klecích?!
Co mohu dělat jako zákazník?
Při rozhodování, jestli kupovat anebo nekupovat tuňWant to add a caption to this image? Click the Settings icon. ákové maso, není potřeba dlouhého polemizování. Situace na světových lovištích je více než vážná. Například v blízkém Středozemním moři jsou populace tuňáku na pokraji vyhubení. To nás přivádí k myšlence, že asi nebude na místě poukazovat pouze na Japonsko, i-když se chová nejbezohledněji. Všech pět nejvíce lovených druhů, lze téměř zařadit mezi druhy ohrožených živočichů.
Jako zákazníci se můžeme vynasnažit více sledovat původ masa v plechovkách, a k tomu třeba také sledovat doporučení k prodeji nejenom tuňáků, ale i dalších mořských živočichů, které je k nalezení na stránkách společnosti Greenpeace. Dobrou alternativou bude jistě také snaha poohlédnout se po české sladkovodní rybě. I-když to není žel zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť ne každý má možnost si zajít pravidelně na sádky a koupit si alespoň rybí filety, když už ne celou rybu.
I sebemenší snaha o zlepšení je rozhodně lepší, než nadále vkládat bezmyšlenkovitě konzervy do nákupního košíku.