Základní kameny, pilíře: NEJVYŠŠÍ ZÁKONY

​
 

 Zákon lásky

je základní silou a oživujícím principem celého stvoření.

Díky němu je vše udržováno při životě.

​

Láska je docela jiná, než si ji my lidé představujeme.

Je všeobsáhlá.

Obsahuje v sobě spravedlnost a čistotu (tedy ryzí pravdu).

 

Jejími jednotlivými vlastnostmi, které z ní vychází jsou:

 

Zákon pohybu

Zákon rovnonáhy

Zákon zpětného působení

Zákon tíže

Zákon přitažlivosti stejnorodého

​

​

​

 Zákon pohybu

 Pohyb je život a vývoj, zastavení přináší úpadek a následně zánik.

​

​

 Zákon rovnováhy

Zákon rovnováhy pomáhá udržovat harmonii v celém stvoření.   Harmonie musí být dodržována ve všem, tak jako se děje v přírodě. 

Když je rovnováha narušena, tento zákon ji pomáhá opět neúprosně nastolit.

​

Každá jednostrannost je nezdravá, protože při ní dochází k přetěžování jen určité části na úkor celku.

Harmonii je třeba udržovat ve všech třech lidských rovinách: duchovní, duševní i tělesné.

Škodlivá je jak přehnaná zátěž tak i nedostatečná aktivita.

Do tohoto zákona spadá i dodržování rovnováhy mezi příjmem a výdejem (dáváním a braním).

Nevyváženost a jednostrannost ve všech rovinách lidského bytí.

​

 

Zákon zpětného působení 

Zákon setby a sklizně zvaný také zákon akce a reakce - co člověk vytváří svým chtěním, přáními, myšlenkami, slovy a činy, to mnohonásobně sklidí.

​

Viz přísloví: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Platí to samozřejmě i pro půdu: Jak se k ní chováme, tak se nám časem odvděčí. O co pečujeme, to trvale sílí, pak to přirozeně můžeme

i lépe využívat. Každý hospodář ví, že když půdu pohnojí, to, co z ní vyroste, bude silnější. Každá myšlenka, každé slovo a každý čin, jsou s námi spojeny neviditelnými vlákny…jako semena, která vyrostou ve zralý plod, se k nám vše vrací, abychom mohli poznat, jaká byla naše setba.

​

​

Zákon tíže

   Vše, co je oživující, je lehké a stoupá vzhůru. Co je strnulé a těžké, klesá dolů.

​

Když se člověk správně rozvíjí ke Světlu (k morálce, cti, dobru...), stává se světlejší, ušlechtilejší a jeho vibrace jsou čistší a rychlejší. Jeho rozhled se rozšiřuje.

V opačném případě, u pohodlnosti, lenosti, lhostejnosti a neochotě se vyvíjet, závislosti na čemkoliv a jiných slabostech a nectnostech, dochází k postupnému zpomalování jeho duchovních vibrací.

Vše, co je vibračně pomalé, je i hutné a těžké, a klesá dolů. U člověka se tímto klesáním současně zužuje i úhel jeho rozhledu a chápání.  

​

Zákon přitažlivosti stejnorodého

Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

​

Všechno ve stvoření je magnetické. Tudíž dochází k přitahování stejnorodého (stejné podstaty) a odpuzování cizorodého.

V každém okamžiku někoho nebo něco přitahujeme, či jsme někým nebo něčím přitahováni

(jsou to myšlenky, věci, lidé, situace, emoce, strachy, důvěra...).

V přirozenosti člověka je stále něco chtít, což nás formuje. Tím se utváří naše touhy, sny, přání, z nichž pak vznikají sklony, žádosti, které postupně utváří náš charakter

(vyzařování, osobnost,energii, vibrace, auru).

Dobro přitahuje dobro, zlo zase jen zlo...Všechno naše chtění, myšlenky, slova i činy vibrují na určité frekvenci. (Tyto frekvence jsou dnes již měřitelné fyzikálními přístroji,

např. aurakamera.)

​