ZÁKON ROVNOVÁHY

 Harmonie je stavem, ke kterému vše ve stvoření usiluje. Pokud se někde v přírodě vyskytne přemnožení jednoho druhu, třeba zvěře, brzy na to se zvýší výskyt dravců, kteří takto vyrovnají neharmonický stav. Přemnožení dravců je zase regulováno nedostatkem potravy. V obou dvou případech by byl tento stav fatální, kdyby nebylo tohoto principu rovnováhy.


Stejně se děje i v životě. Například volnost, tedy svoboda bez řádu vytváří anarchii, kde si každý dělá, co chce, bez ohledu na druhé. Záhy na to se objevuje druhá skupina vytvářející řád, ale potlačující svobodu jednotlivce, tedy možnost individuálního rozvoje jednotlivce. Tedy extrém na jedné straně je vyrovnáván extrémem na opačné straně. Pokud pochopíme, že s námi skrze přírodu, lidi, i naše tělo komunikuje Stvořitel, skrze svou vůli, své zákony, máme blízko k poznání nejvyššího řádu a nalezení harmonie.

Zákon rovnováhy lze připodobnit k zdravému statnému stromu. Koruna, kmen i kořeny musí být pro zdravý růst ve vzájemné rovnováze. Koruna stromu je široce rozprostřena a přijímá energii shůry, je symbolem roviny ducha, inspirace, symbolem naší vnitřní podstaty, je to zdroj odkud čerpáme životní sílu. Kmen lze přirovnat

k projevu navenek, naše chtění následují myšlenky a naše činy. Lidé by měli pevně a neochvějně stát v pravdě a Božích zákonech. Tím dokáží lépe odolávat každodenním bouřím a těžkostem života. Kořeny jsou spojením se zemí, v lidském bytí jsou kořeny spojeny s vlastí, rodinou, historií, kulturou, domovem, půdou... Stát nohama na zemi znamená vážit si země, se kterou jsme spjati, vycházet z naší historie a kultury a toto pak zušlechťovat.

  • Jsme dobrého srdce s jasným pohledem upřeným vzhůru, jako koruna zdravého stromu? Nebo je naše touha po dobrém a ušlechtilém umlčena nadvládou rozumového přístupu. Morální i duševní úpadek, se ztrátou citovosti je jako usychající strom.

  • Jsou naše činy dobré, užitečné a  spravedlivé? Vyjadřují vždy to, co si myslíme a cítíme? Nejsme bezpáteřní,   pokřivení, pokrytečtí, falešní nebo ovlivnění okolím jako kmen křivého nemocného stromu? Nejsme paralyzováni svými strachy, úzkostmi a pochybnostmi, jako příliš slabý kmen útlého stromu?

 

  • Když nedodržujeme zákon rovnováhy a příliš se zabýváme duchovním, ideály, nebo sněním, přičemž zanedbáváme své hmotné povinnosti, pak jsou naše kořeny slabé  a povrchní, hrozí vyvrácení při větším náporu větru.

  • Pokud se upínáme jen na hmotné a duchovní zanedbáváme, chřadneme a  nevyvíjíme se (viz. dogmata, strnulost). Bez nedostatku listí strom živoří a odumírá.

  • Tvorba umělců, básníků, spisovatelů, je jako listí na koruně stromu. Práce lidí, jenž  pomáhají prací udržovat chod společnosti a řád v ní, se podobá kmeni stromu. Činnost těch, kteří získávají a pracují s dary země,  je jako kořen stromu. Těmito druhy činností vzniká stavba, která působí na všechny v dobrém nebo zlém. Pokud bude pokřivená, zakalená tvorba, nebo činnost kterékoliv jiné části, bude ve výsledku nemocný celý strom.

ZÁKON ROVNOVÁHY
v příslovích

" Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti na plno léta."
" Bez práce nejsou koláče."
" Není růže bez trní."
" Všeho s mírou."
" I kdybys z moře nabíral, nenabereš do džbánu víc, než kolik se do něho vejde."
" Komu se nelení, tomu se zelení."
" Lehce nabyl, lehce pozbyl."
" Na hrubý pytel, hrubá záplata."

"Nejlepší je ve všem zachovat míru" (latinské přísloví) 

"Mladí ležáci, staří žebráci."

„Práce kvapná málo platná.“

"Neříkej ztratil jsem, ale vrátil jsem."

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now